Povídka č. 4: Žáci, třeste se! (2)
Omlouvám se za rozdělení na 2 části. Bohužel, dovolený počet znaků na jeden článek je maximálně 4000... Vypadal skoro jako očarovaný. Vytřeštěné oči upíral na písmena. Lauře v hrudi bušilo srdce tak hlasitě, až si myslela, že jeho tlukot musí slyšet alespoň Lenka. Přišlo jí… jako kdyby… ach, jako kdyby se Adam snažil bojovat sám se sebou! Tvářil se tak. Poznala, a ani nevěděla přesně jak, jeho pocity - zmatení, nechuť, pocit ohrožení, strach, naštvanost…!! "Adame, co ti je?!" vyjela na něj jeho sousedka starostlivě a položila mu dlaň na rameno. Přitom pokukovala po Květoslávkové, na níž Laura v tom shonu úplně zapomněla! Ta se tvářila velice vyrovnaně. Panebože, co probůh Adamovi provedla?! Co se jen stane…? Adam se najednou prudce ohradil proti ruce své kamarádky a setřásl jí. Lauře bylo jasné, že ho ovládla ta stránka, proti které ještě před pár sekundami bojoval. Roztřásly se jí nohy tak, že si musela raději sednout. Naprosto plynulým pohybem nadzvedl Adam starobylou knihu