Oficiální stránky

Zdravím, vkládám sem ukázku z "veledíla" (tak byla to ironie nebo ne...? :O) Když se příběh stane skutečností . Mějte se krásně! (Přeji dnes asi potřetí.) Karolína :) Nejhorší však byla ta nespravedlnost. Chtěl ji získat, tu téměř nedosažitelnou moc. Spravedlnost. Copak je vůbec dosažitelná? Její moc, její síla mu připadala nekonečná jako vesmír. Jako spousty hvězd. Předávala se spousty věků z generace na generaci. Někdo na ni nedbal. Pro někoho byla jako voda, nedokázal by bez ní žít. Byl by zchátralý jako písek v poušti. Kdyby spravedlnost neexistovala, už by ani nevěděl, pro co žít. Ve svém srdci by cítil tu prázdnotu. Prázdnotu svírající samotnou nevinnost. Jako kdyby jeho srdce bylo spoutané olověnými okovy kdesi hluboko v tmavém jezeře. Kdesi na jeho dně, v nekončících hlubinách… A přesto by tam dolů nějaké to světlo naděje prosvítalo.

Ahoj, chtěla bych si hodně číst. Ono to zní fádně. Je vážně strašné, jak málo jsem v uplynulém roce přečetla knih. Minulý rok jsem měla za cíl dodělat Když se příběh stane skutečností . Sice jsem ho dopsala, ale skutek utek - ano, dopsala jsem ho, ale nedokončila jsem ho. Teď pracuju na úpravách, jak je znát z mých minulých příspěvků. Ono… Já jsem byla v takovém rozpoložení, kdy mi přišlo vhodné tento příběh psát, tak jsem k tomu zasedla a napsala jsem ho :D (jako kdyby to bylo tak jednoduché). Každý měsíc si dávám na Instagram takový rozpis, kolik toho mám udělat na příští měsíc. Propočetla jsem si, že by bylo dobré a v mých silách, kdybych tuhle kontrolu, co teďka dělám, dokončila do května. Ale vypadá to, že ne. Na kontrole pracuju od konce února, možná jsem na ní začala dělat poslední únorový den, a teď jsem na straně 22 ze 101 stran ve Wordu A4. Příběh se bude zdelšovat. Zatím jsem ho, navzdory mým plánům, zkrátila o jednu stránku ze 102 na 101. Ale chybí mi poděkování, obsah a

Navazuji na předchozí příspěvek. Počet znaků je totiž maximálně 4000, a tak se mi to nevejde do jednoho příspěvku. P rocházel uličkami pradávného města. Ve vzduchu cosi cítil… prastarou melodii, jejíž hlas asi slyšet nemohl. Ta energie byla obsažena snad všude. Ve vzduchu… V zemi… V šumění dalekých stromů… Jako letmý závan tepla chladivého podzimního větříku. Och, co se to jen děje? Vyplní se tedy ta věštba? Co všechno tohle znamená? Podíval se před sebe. Viděl město. Avšak jak věděl, ani vidět ho nemohl. Město pokrývala vlhká, hustá mlha. Spíš to vypadalo, jako kdyby ono město bylo utknuté z hávu šedavé mlhy. Z hávu zapomnění… Vždyť věděl, že to tak bylo. Alespoň z jeho pohledu. Uličky byly úzké, liduprázdné. Celé město bylo věky, ano, už opravdu dlouhé věky zanedbané - i když i na ten čas to tu vypadalo prostě skvěle. Z temných míst všude okolo něj číhaly nevyzpytatelné rudé oči zvláštních obřích pavouků, kterých tu poslední dobou přežívalo a množilo se opravdu hodně. Bude si na ně

Ahoj, článek se mi smazal, píši ho znovu. Jsem z toho dost zklamaná, nebaví mě znovu přemýšlet, co jsem vám chtěla sdělit, ani vzpomínat na slova, která už byla jednou psána. Když se tohle stane, vždy přemýšlím nad tím, jaká to je promarněná šance - připadá mi, že předchozí článek byl lepší než ten, jímž se to všechno snažím napravit, slepit dohromady kousíčky snů, ze kterých, z minulých časů, nezbylo nic, zhola nic. Ale tak dobře. Pokusím se s tím bojovat. Snažím se to vylepšit. Přicházím s dalším textem, který sem chci vložit a vůbec nevím, zda se mi to napodruhé podaří. Právě jsem si přečetla, že na blogu.cz probíhají jisté změny, které mají za vinu, že se to někdy seká. Ach, ty internety! Doma mi říkají, že by pro mě bylo nejlepší, kdyby nebyly - zbytečně se tím stresuju a až příliš se tím zabývám. Tyto řádky píši odpoledne 19. 4., tak uvidíme, jestli se mi to povede. Nebo spíš, přesněji řečeno, jestli se to povede blogu.cz. a přestane blbnout. Přišla jsem sem nahrát další text úry