Oficiální stránky

Omlouvám se za rozdělení na 2 části. Bohužel, dovolený počet znaků na jeden článek je maximálně 4000... Já jsem ten typ člověka, který... ...nikdy nechtěl být zamilovaný. Styděla jsem se za své city a netoužila jsem se vůbec dotknout své polovičky. Navíc jsem nikdy dopředu nevěděla, co to udělá. Ale naopak jsem se po nějaké době dověděla, čeho je má láska schopná a jak nevyzpytatelná je. Díky ní jsem byla tisíckrát zklamaná. Někdo mi roztrhal srdce na miliony kousků, ty další na miliardy, ty kousky spálil, aby je pak už nikdo nikdy nemohl složit dohromady… Navíc se pokaždé vždy opakovala ve stejném sledu. Zamilovala jsem se, a pak se ten daný kluk z mého života vytratil, jako kdyby do něj nikdy vůbec ani nepatřil!! Zmizel daleko. V nenávratnu… Přišlo mi, že to je nějaký rituál. A nechtěla, aby se někdy něco podobného opakovalo. A opravdu jsem miliony nocí místo nad vzorečky z fyziky nechtěla myslet nad nějakým chlapcem… A byla jsem naivní… Proto jsem si jednou (přesněji v páté třídě) p

Vítám vás u prvního článku v červnu 2016 ! Konec školy se blíží. Rozhodla jsem se vám ho zpříjemnit další povídkou (nebo v tomto případě spíše úvahou) :). Textem jsem přispívala do květnové Literární kavárny 2015 . (Btw... Doufám, že jste se moc nezhrozili nad tímto datem. No jo, musím s vládání příběhů z minulého roku už nějak pohnout... Pak se určitě můžete těšit na vyhodnocení :D.) Zadání znělo Láska , ale samotnou úvahu jsem zapomněla pojmenovat... A neuspěla jsem. Určitě si ji přečtěte, Kája Sedím tady a nechávám se unášet romantickými tóny hudby jako říčkou něhy a lásky… Cítím se naplněna těžko popsatelným, zvláštním, podmanivým pocitem. Vzpomínám. Vzpomínám na staré časy, které mi připadají nedosažitelné a nedotknutelné… Jsou vzdálenou oblohou tak samozřejmě rozprostírající se nad námi. Povzdychnu si a ztrácím se v tak těžko uvěřitelných příbězích lásky… Říká se, že každý člověk si zapamatuje svoji první lásku. Tu jsem si prožila ve školce, když mi bylo pět. Ano, opravdu slyší